Bezprostrednou láskou je myslené to, že ľudia si môžu prejavovať lásku bezprostredne v osobnom styku aj spolu bezprostredne komunikovať. Po smrti preživame lasku s blizkou odišlou osobou viac menej len v našich predstavách aj keď ich môžeme preživať v cite ale nie ako bezprostredne v každodennom kontakte.

V diele Franchezzov odkaz zo záhrobia je opísaná takáto láska ktorá pretrvala za hrob. Tam bol "stezk" po milovanej osobe tým zachraňujúcim faktorom ktorý posiloval Franchezza na jeho ceste za svetlom.

Zkrátka nemělo by to podle mě být velmi o tom, že já mám ztrátu, mně se stýská, já mám bolest a ... já já já protože to znamená myslet na sebe.

Keď cítite bolesť, stesk a stratu, tak to nejde zastaviť proste tým že si poviem že na to nebudem myslieť. To nieje vec mysle a rozumu ale citu, duše a ducha. Je to odtlačok Vášho prežitia v duši. To proste citite a preživate a myslím, že to treba prežiť a nie to potlačovať. Je to spojené s odpájaním energii a karmických väzieb ktoré dovtedy boli spojené s dotyčnou osobou. Je to citiť práve s osobou s ktorou ste boli spojený s láskou, u osob ktoré Vám boli ľahostajné je Vám to fuk.

Ale mně to tedy s láskou moc nekoresponduje. Spíš se závislostí v nějaké míře ...

Pokud odpoutávající se duše potřebuje klid k pokojnému odpoutání, tak by se měl člověk, který je jí v tu chvíli nablízku chovat tak, jak to on sám jednou bude potřebovat, aby sám při své smrti netrpěl sobectvím tzv. blízkých ... které si oni sami vykládají jako lásku, která není žádnou láskou, ale jen sebeláskou ...